Hij is getrouwd met Ludmilla Certoreska van Certorei.
Zij zijn getrouwd
Kind(eren):
VÁCLAVOVICE U KUNCICKÉHO PANSTVÍ
PÁNU SKRBENSKÝCH Z HRÍŠTE
Z historie Kuncic nad Ostravicí.
Skrbenští z Hríšte na Velkých Kuncicích u Ostravy.
Období rekatolizace na Tešínsku ve druhé polovine 17. století.
V druhé polovine sedmnáctého století a v první ctvrtine století osmnáctého náležela obec Václavovice k majetkum pánu Skrbenských z Hríšte na Kuncicích u Ostravy. Kuncické panství tehdy zahrnovalo vlastní Kuncice nad Ostravicí, psané rovnež „Velké Kuncice“, neb „Kuncice u Ostravy“, dále vsi Vratimov, Rakovec, Horní Datyne a Václavovice. V urcitém období také Petrvald (nyní psán „u Karviné“).
Václavovice získali Skrbenští z Hríšte v roce 1666, koupí od jejích predchozích majitelu, pánu Sobku z Kornic. Skrbenští z Hríšte na Kuncicích u Ostravy vlastnili Václavovice následujících 55 let, do roku 1720.
V této souvislosti se jeví vhodné alespon v krátkosti priblížit historii Kuncic u Ostravy a to až do doby kdy osudy tohoto panství sdílela rovnež obec Václavovice.
V roce 1297, ve smlouve o hranicích mezi Olomouckým biskupstvím a Tešínským knížectvím dohodnutých na rece Ostravici se hovorí o Baruthových statcích ležících, pres reku, naproti obce Hrabové. Statky jsou uvedeny v množném císle, jednalo se tudíž o nekolik statku, nikoli pouze o naproti, pres reku ležící Vratimov, ale také okolní statky, vcetne Kuncic. Baruth byl príslušník rodu pocházejícího z Lužice. Lužictí Srbové se podíleli na osídlování kraje okolo rek Ostravice, Odry a Luciny, tak zvané „velké kolonizace“ v druhé polovine 13. století. Starší historikové spekulovali o tom, že Kuncice dostaly jméno po svém zakladateli, jistém Kunci z rodu Baruthu.
Kuncice, psané jako „Cuncindorf“, jsou poprvé uvedeny na pocátku 14. století ve známém soupisu „Registrum Vyasdense“, v nemž jsou sepsány vesnice povinované odvodem desátek Vratislavskému biskupství. Následne byly Kuncice nájemným statkem tešínských knížat. V roce 1482 prodal kníže Kazimír Kuncice k Polskoostravskému panství drženému Václavem Hrivnácem z Heraltic.
V roce 1485 je na Velkých Kuncicích a na Vratimove uváden Jirí Meysek, neb Mniszek, puvodem z Brantic na Opavsku. Manželkou mu byla Katerina z Wolfsberka a Paskova. Držení Kuncic a Vratimova si nechal 26.1.1488 potvrdit tešínským knížetem Kazimírem II., avšak již 12.12.1508 Jirí Meysek Vratimov a Kuncice prodal Janu Sedlnickému z Choltic
Po roce 1508 získali Polskostravský hrad spolecne s panstvím, zahrnující také Kuncice, páni Sedlnictí z Choltic. Nejprve je držel Jan Sedlnický z Choltic, po nem jeho syn Albrecht Sedlnický z Choltic (+1587), manželkou mu byla Alena Skrbenská z Hríšte (+1592). Albrecht Sedlnický je v roce 1560 uváden jako držitel Kuncic, Vratimova a také Šenova. Pri odprodeji majetku tešínských knížat, v sedmdesátých létech 16. století, si Albrecht Sedlnický ponechal pouze Vratimov. Jeho syn, Petr Sedlnický z Choltic založil v roce 1596, na vratimovském katastru vesnici Rakovec.
V roce 1576 se na Velkých Kuncicích u Ostravy objevuje Jaroslav Skrbenský z Hríšte, dále je na nich pripomínán v roce 1591, tehdy již jako maršálek tešínského knížectví. Manželkou mu byla Anna Morkovská ze Zástril. Na kuncické tvrzi se údajne narodili všichni jeho potomci. Johanka, Eliška, Jaroslav, Katerina, Jan, Václav Slavibor, Alena a Anna. Uvádí se, že další manželkou Jaroslavovou byla Maruše (Markéta) Sedlnická z Choltic. Z tohoto manželství vzešli, Bernard, Jan Jetrich, Eva a Bohunka. S historickou postavou Jaroslava Skrbenského z Hríšte jsou dosud spojeny urcité nejasnosti a nesrovnalosti, hlavne v souvislosti s casto uvádeným letopoctem jeho úmrtí v roce 1602 a k nemu prirazovanému veku, 86 let, jehož se dožil, který je zapsán na jeho basreliéfu v šenovském chrámu Prozretelnosti Boží. (Viz: Šenov: „Basreliéf JObrazekaroslava Skrbenského z Hríšte……). Jaroslav Skrbenský z Hríšte zemrel nejpravdepodobneji v roce 1603, dne 10.3.1603 byl pohrben do rodinné hrobky ve Fulneku. V pozustalostním rízení konaném v Tešíne dne 2.9. 1604 byly Jaroslavovy majetky rozdeleny mezi jeho syny. Kuncice obdržel jeho nejstarší syn, stejnojmenný Jaroslav Skrbenský z Hríšte. Dalšími záznamy je doloženo, že Vratimov s Rakovcem držel Václav Slavibor, který po úmrtí bratra Jaroslava získal také Velké Kuncice u Ostravy. V létech 1617 až 1619 zahrnovalo kuncické panství vesnice Kuncice, Vratimov, Rakovec a Petrvald. Václav Slavibor Skrbenský z Hríšte však zemrel již 29.2.1619. Známé jsou jeho pozustalé deti Anna, Katerina a Jaroslav, které byly v dobe jeho úmrtí ješte nezletilé.
Syn, Jaroslav Skrbenský z Hríšte, zemrel v roce 11.4.1634 v Opave na následky zranení, které utrpel v Ratibori, ve službe v pluku Záhradeckém, když byl od „jednoho schenovskeho šelmovsky bodnut“. Pohreben byl ve Vratimove, jak dále píše ve své kronice Kryštof Bernard Skrbenský z Hríšte, „.. dal sem jeho mertve thielo do kostela Ratimowskeho v Kunczitz vstaviti“.
Dcera Anna se provdala za Jiríka Sobka z Kornic a po jeho smrti, se v roce 1657 vdala znovu, tentokrát za zemského hejtmana knížectví tešínského, Kryštofa Borka z Roztropovic a Tvorkova. Katerina se stala manželkou zemského hejtmana knížectví krnovského, Jindricha Matušky z Topolcan. Její matka, rozená Eva Celovna z Cechovic, jí odkázala svuj dedicný statek, Malé Kuncice u Tešína.
Po smrti Václava Slavibora se ujala správy kuncického panství Eva Celovna. K poddaným se však chovala prímo nelidsky. Hlavne její nový manžel, rytmistr Fridrich Raich z Raichu, za nejž se provdala již 24.6.1619, udeloval poddaným tresty bitím a nechával je rozlicne neprimerené týrat. Na základe prokázaných stížností poddaných a soudního rozhodnutí, bylo v roce 1628 Eve Reichové, vdove Skrbenské, rozené Celové z Cechovic, Kuncické panství odnato. Získal je nejvyšší sudí knížectví tešínského, Jan Skrbenský z Hríšte na Šenove, bratr, dvojce, zesnulého Václava Slavibora.
Kuncická tvrz byla v první polovine 17. století prestavena v zámek. Jméno stavitele Jana Packa z Bíliny bylo spolecne s letopoctem 1634 zapsáno na portálu vchodu do sklepení zámku.
Kuncice v tomto období spravoval, jak je patrno ze zápisu o úmrtí Jaroslava Skrbenského z Hríšte v roce 1634, patrne v zastoupení svého otce Jana, Kryštof Bernard Skrbenský z Hríšte. Mnohdy byl uváden jako jejich majitel. Kryštof Bernard Skrbenský však vlastnil jiné Kuncice, na Bílovecku, Zdedil je v roce 1651 po manželce Judite Barbore Tvorkovské z Kravar. Shoda názvu mnohdy vedla k tomu, že byly casto s Kuncicemi u Ostravy zamenovány. Dne 10.6.1658 slibuje Kryštof Bernard Skrbenský z Hríšte dodržování zemského práva opavského, do nejž Kuncice u Bílovce spadaly, v roce 1659 mu jsou tyto, z našeho pohledu vzdálené Kuncice, zapsány.
Jan Skrbenský z Hríšte na Šenove však musel v roce 1642, na základe soudního rozhodnutí, prestože se odvolával až k císarskému dvoru do Vídne, vydat Kuncické panství svému mladšímu bratru Janu Jetrichovi Skrbenskému z Hríšte.
Jan Jetrich Skrbenský z Hríšte „zustával“ delší dobu v cizine. V roce 1627 je doložen jeho pobyt na univerzite v Leydenu, pobýval též ve Francii. V tomto roce nabádal zaslaným listem Bernard Skrbenský z Hríšte na Malých Hošticích staršího bratra svého, Jana mladšího z Hríšte n Šenove o zaslání penez, Janu Jetrichovi do ciziny nebot, „…v cizích zemích v takovým nebezpecenství zanechávati a tam kdo penez nemá, ani žádného sobe prítele nezachová.“ Žádost patrne pramenila z toho, že v roce 1620, po úmrtí bratra Václava Slavibora, byl pozustalý „sirotcí dluh“ pro tehdy nezletilého Jana Jetricha preveden na Jana mladšího Skrbenského z Hríšte na Šenove. Jan Jetrich se z ciziny vrátil až po devíti létech, v roce 1633. Pred soudem opavským se zrekl ve prospech Jana Skrbenského z Hríšte na Šenove svého dedicného podílu z panství Hoštálkovy na Krnovsku. Dne 17.5.1637 na šenovském zámku pojal za manželku s Alenu (Helenu) Plaveckou z Plavce jejímž porucníkem byl uvedený Jan Skrbenský. Helena Plavecká se stala matkou jeho detí, Marie Sidonie narozené 14.3.1641 a syna Jirího Jaroslava, narozeného 2.4.1642, obe deti se narodily v Opave. Alena Plavecká však zemrela mladá, již v roce 1644, rovnež Jan Jetrich zemrel pomerne mlád, dne 20.10. 1645, u svého bratra, Bernarda Skrbenského, v Klenowe (Klonove).
Dedicem kuncického panství se stal syn Jana Jetricha, Jirí Jaroslav Skrbenský z Hríšte, který však byl v dobe otcova úmrtí byl pouze tríletý. V dobe nezletilosti Jirího Jaroslava Skrbenského z Hríšte, kuncické panství spravovali jeho porucníci, strýcové (vlastne bratranci) Zikmund Jaroslav a Vejkart Skrbenští z Hríšte, synové Bernarda Skrbenského z Hríšte.
Bernard Skrbnemský z Hríšte je zajímavou historickou postavou tohoto rodu. Z duvodu úcasti ve stavovském povstání mu bylo v roce 1621 konfiskováno panství Drínov na Morave. Následne žil na svobodném dvore v Malých Hošticích u Opavy. Staral se také o své mladší nezaopatrené sourozence pocházející z druhého manželství otce Jaroslava Skrbenského z Hríšte, po matce Markéte Sedlnické z Choltic. Uvedeno již bylo, že v roce 1627 žádal bratra Jana o poskytnutí penez Janu Jetrichovi, který pobýval v cizine.
Sestre Eve vystrojil Bernard Skrbenský svatbu, vdávala se za Václava Lichnovského z Voštic. Svatba se konala dne 27.2.1627 v Opave a trvala od nedele do ctvrtku, vystrojeno bylo 21 stolu, vypilo se 6 becek a 7 veder vína a 14 becek piva. Svatebního veselí se také úcastnili dustojníci, dánského vojska, které tehdy v Opave pobývalo. Nutno ríci, že mnozí z nich byli pobelohorští emigranti ze Slezska a Moravy, kterí se s vojskem vrátili do vlasti. Možná, že mezi nimi byl také, Bernarduv strýc, Jan Skrbenský z Hríšte, jemuž byl v roce 1621 konfiskován hrad Fulnek s mesteckem a panstvím. (Jan Skrbenský II. z Hríšte svého casu na Fulneku byl zabit 27.7.1627 v bitve u Gránova.)
To, že Bernard Skrbenský z Hríšte s Dány pil a s nimi se veselil mu bylo vycteno soudní komisí pred níž stanul po obsazení Opavy císarskou, valdštejnovou, armádou. V procesu s rebely konaném dne 23.11.1629 mu byla uložena pokuta 600 zl., prestože se vymlouval, že nemá na její zaplacení, nebot žádných statku nemá a slouží nejakému polskému pánu. Pokutu za nej zaplatil jeho bratr, Jan na Šenove. Dne 9.12. 1629 se Bernard pred komisí, rovnež zrekl dedicných práv na Hoštálkovy, což potvrdil písemne 15.5.1636. Panství Hoštálkovy, kterým hrozilo propadnutí ve prospech opavských jezuitu, se tak dostalo do rukou Jana Skrbenského z Hríšte na Šenove.
Bernard Skrbenský z Hríšte patrne po roce 1629 trvale pobýval v exilu, v polském Klenove, (ci Klonove). Dne 13. 12. 1638 zemrela v Klenove jeho první manželka, Lidmila Certorejská z Certorej. Bernard zemrel rovnež v Klenove, 28.10.1645, pouze 8 dní po již zminovaném úmrtí bratra Jana Jetricha Skrbenského z Hríšte. O zvláštní shode casu a místa úmrtí obou bratrí není známo nic bližšího. Snad mohli podlehnout nejaké nákaze, morová epidemie ve Slezsku však vypukal až v roce 1647. V roce 1645 však podnikli Švédové nový nájezd do Slezska, plenili a loupili. Bratri Jan Jetrich a Bernard Skrbenští mohli zemrít v souvislosti s temito válecnými událostmi tricetileté války.
Bernardovi synové, Maxmilián Oldrich, Zikmund Jaroslav a Vekhart (Veikart), vedli vleklé soudní spory se svobodnými pány Skrbenskými z Hríšte na Šenove. Žádali vyplacení podílu z panství Hoštálovy na Krnovsku, kterého se jejich otec Bernard, pod tlakem hrozící konfiskace, zrekl ve prospech Jana Skrbenského na Šenove. Žádosti však byly soudním dvorem zamítnuty.
Nejstarší syn, Maxmilián Oldrich Skrbenský z Hríšte (+1688), s manželkou Eleonorou Hedvigou z Racína vyženil statky Narok a Nivki na Opolsku. Stal se zakladatelem „slezské vetve“ Skrbenských z Hríšte.
Zikmund Jaroslav, (*1628, + 1694) jehož první manželkou byla Helena Markéta Fronknštejnová z Neceslavic, držel nejprve panství Chuchelnou, pozdeji také Popielow a Radziejow u Rybníka. Statek Grodzianki vyženil s druhou manželkou Salomenou Lichnovskou z Voštic. Od roku 1692 byl majitelem Petrvaldu (u Karviné). Po nem držel Petrvald jeho syn Maxmilián Veikart Skrbencký z Hríšte, (+1695) jehož manželkou byla Benigda Grotovská z Grotovic (+1737). Známy jsou jejich deti: Helena Markéta (*1693 +1754) a Karel Maxmilián (*1695 + 1726).
Nejmladší ze synu Bernardových, Veikhart Skrbenský z Hríšte, zdedil po otci svobodný dvur v Malých Hošticích. Na Tešínsku vlastnil statky Golešov a Kozákovice, v roce 1657 také Konskou se zámkem. Koupil ji 26.11.1656, od Jana Jirího Sobka z Kornic, za 2600 slezských tolaru. Pobyt Veikarta Skrbenského z Hríšte na Velkých Kuncicích u Ostravy je doložen již v roce 1658, patrne byl porucníkem, tehdy ješte stále nezletilého majitele Jirího Jaroslava Skrbenského z Hríšte.
Jirí Jaroslav Skrbenský z Hríšte byl prvním držitelem Václavivic z rodu Skrbenských z Hríšte. Koupil je 24.6.1666 od Karla Jirího Sobka z Kornic Václavovice a Horní Datyne a pripojil je k jím drženému Kuncickému panství.
Dedic a právoplatný majitel Kuncického panství Jirí Jaroslav Skrbenský z Hríšte, však zemrel dne 1.4. 1669, svobodný, den pred svými sedmadvacátými narozeninami. Nezanechal dedice, ani rádného porucenství. O pozustalé majetky se tudíž ucházeli jeho strýci, vcetne Skrbenských na Šenove. V roce 1673 jsou uvádeni patroni vratimovské farnosti, Karel a Weychard Skrbenští z Hríšte. Patrne se jednalo o Karla Detricha Skrbenského z Hríšte na Šenove a výše uvedeného Veikarta Skrbenského z Hríšte, který se po smrti Jirího Jaroslava Skrbenského z Hríšte stal majitelem Kuncic u Ostravy, Vratimova a Rakovce, Václavovic a Horní Datyne.
Veikhart Skrbenský z Hríšte byl dalším majitelem obce Václavovice z rodu Skrbenských z Hríšte, avšak z rytírské vetve, po Bernardovi, která nesídlila na Šenove, ale na panství Konská, Kozákovicích a Holešove.
Dne 2.5.1657 Veikhart Skrbenský pojal za manželku Annu Lidmilu rozenou Borkovou z Rostropovic a Tvorkova, svatba se konala v dobe uzavrení evangelických kostelu na Tešínsku a manželé byli proto oddáni prímo na zámku v Konské. Paní Anna Lidmila zacala vést rodinnou kroniku v níž podrobne zapsala všechny významné rodinné události. Rodinná kronika byla dále vedena jejími potomky a dalšími príslušníky rodu, stala se jedinecným zdrojem poznání donedávná zcela neznámé historie této vetve Skrbenských z Hríšte.
Dne 31.3.1659 se Anne Ludmile narodil syn, Maxmilián Bernard.
Dcera Anna Polexena se narodila dne 15.12. 1663. Zajímavé je, že jejími kmotry byli žebráci z Kuncic, Martin Nievidoný, Plenticka a stará Eva.
Posledním dítetem Vejkarta a Anny Lidmily byl Rudolf Veikart, narozený 3.12. 1664.
Anna Lidmila, rozená Borkovna, první Veikartova manželka, zemrela 8.5.1675.
Další manželkou Veikartovou se stala Anna Ludmila Trachová z Brezího, které dne 26.1.1678 pojistil veno na Konské. V témž roce prodal Petru Marklovskému ze Žebráce vesnice Golešov a Kozákovce. Rytír Veikart Skrbenský z Hríšte na Konské, Kuncicích, Ratimove, Rakovci, Venclovicích, Datyni a na svobodném dvore v Malých Hošticích zemrel 19.4.1679, krátce po pulnoci ve veku 49 let, 35 týdnu a 6 dnu.
Nejstarší syn, Maxmilián Bernard, musel panství Konskou se zámkem predat vdove Anne Ludmile Trachové k zaplacení zapsaného vena. Ponechal si pouze Kuncice a Horní Datyne. Na Kuncicích je Maxmilián Bernard Skrbenský z Hríšte pripomínán v roce 1680 v souvislosti se sporem o hranici obce Velké Kuncice s Vítkovicemi, které patrily olomouckému biskupství. Mezi dalšími svedky je uváden také jeho strýc, Zikmund Jaroslav Skrbenský z Hríšte,
Anna Polexina Skrbenská z Hríšte se 23.7.1680 vdala za rytíre Joachyma Fridricha Rašice za Štrbic na Sumine a Gurkách a odstehovala se za svým manželem.
Vratimov (Ratimov), Václavocice (Venclovice), Rakovec a svobodný dvur v Malých Hošticích obdržel a po dosažení plnoletosti spravoval mladší z bratrí, Rudolf Veyghart Skrbenský z Híšte. Jako právoplatný majitel Vratimova se v roce 1687 zapojil do soudního sporu o „Kostelní louku“, vedeného s katolickou farností, reprezentovanou farárem Postavkou z Polské Ostravy. Rytír Rudolf Veyghart však zemrel již 27.7.1692, pomerne mlád, bez potomku. Skonal po delší nemoci, „když ležel 3 týdny a 2 dny ve svém dvore v Ratimove“. Pohrben byl dne 19.8.1692 vecer, „pri znacným zjezdu v kostele ratimovskym“.
Pohreb Rudolfa Veygharta se konal v léte roku 1692, 23 dnu po jeho smrti. V období konce 17. století museli také protestantští páni žádat o povolení pohrbu, které jim bylo katolickou církví udelováno na základe „rádného prezkoumání“, se znacným zpoždením. Jednalo se o jednu z forem nátlaku na konverzi pozustalých ke katolické víre. Není proto divu, že pohreb Rudolfa Veikarta se konal za veliké úcasti místních protestantu a byl jakýmsi vyjádrením odporu proti tehdejší rekatolizaci na Tešínsku.
Bernhard Vrijheer Skrbensky van Hriste | ||||||||||||||||||||||||||||||||||
Ludmilla Certoreska van Certorei | ||||||||||||||||||||||||||||||||||
De getoonde gegevens hebben geen bronnen.